Naše touha ovládat prostředí vychází z přirozené povahy člověka. Dává nám pocit bezpečí nad probíhajícími jevy. Každý vstupuje do interakce s předmětem odlišným způsobem. Jsme ovlivněni vlastním psychickým prožíváním, motivací, předcházející zkušeností. Každodenně musíme dělat rozhodnutí, která ovlivňují naše fungování na úrovni interpersonálních vztahů, stejně i ve vztazích k hmotnému prostředí. Rozhodnout se znamená zvažovat nabízené možnosti, vybrat nejvíc vyhovující alternativu v situaci a v prostředí, v kterém se nacházíme.
„Vybrat si znamená mít věci pod kontrolou“
V otázkách vztahu k předmětům podřizujeme volbu své osobnosti s cílem uspokojit vlastní potřeby, anebo potřeby skupiny. Vybrat si pro člověka znamená, mít věci pod kontrolou. Proto designéři předkládají zákazníkovi několik návrhů, či už se jedná o tvarové řešení, nebo barevné variace. Nabízejí tak možnost porovnávat a zvolit vhodnou alternativu. Předložením jenom jednoho návrhu by ho připravili o možnost rozhodnout se, a tím pádem přijmout cizí názor. Nabyl by pocit, že nemá kontrolu nad vlastními rozhodnutími. Naopak velké množství předložených návrhů může vyvolat pocit, že sám designér váhá, a to může způsobit nerozhodnost zákazníka. Výsledkem je, že si nevybere vůbec. Proto je pro designéra důležité pochopit, jak lidé přemýšlejí, a poznat příčiny jejich rozhodnutí. Právě psychologie zabývající se interakcí člověka s prostředím pomáhá výrobcům a designérům naplnit individuální požadavky klienta a přispívá k pozitivnímu vlivu produktů na kvalitu života.
Náhodné setkání
Výběr předmětů, které plánujeme používat, se řídí našim aktuálním požadavkem. Existuje více důvodů, proč vyhledáváme určité produkty. Důvodem může být potřeba naplnění praktických požadavků, zabezpečení funkčnosti interiéru, potřeba vlastnictví, anebo jen zvědavost či náhodné setkání s produktem, který je vyjádřením našich charakterových vlastností. Podle toho, jak se věci prezentují (hovoříme o reprezentativnosti věcí), si vytváříme názory na jejich venkovní vzhled a představujeme si jejich používání. Domníváme se, že před svým rozhodnutím jsme logicky zvážili všechny aspekty. Faktem je, že proces, jehož výsledkem je pozitivní či negativní reakce na vnímaný produkt, se děje mimo našeho vědomého posuzování. Ten na základě plynoucích pocitů a dojmů pomáhá při rychlých volbách, je zdrojem explicitních názorů a úmyslných voleb v záměrném systému. Náš afektivní čili emoční systém produkuje dojmy, z kterých se stávají naše názory, později našimi rozhodnutími a našim jednáním.
Bez toho, abychom si toho všimli, v rychlé volbě vybíráme mezi pěkným a škaredým, dobrým a zlým, i když neexistuje logický důvod pro výběr jedné z možností. Podvědomí se vyvinulo do té míry, že zpracovává větščinu informací a rozhoduje za nás podle určitých zásad a hrubého odhadu toho, co nás nejvíc zajímá. Z toho vychází důvěra ve vlastní instinkty. Existuje však několik faktorů, které ovlivňují podvědomé rozhodování. Zvažujeme, zda je produkt v souladu s naší osobností, obáváme se ztráty výhodné nabídky, nebo se snažíme vyrovnat nějaké závazky, či sociální dluhy. Můžeme se rozhodovat na základě momentální nálady, motivace a nadšení. Dobrá nálada ve všeobecnosti podporuje kreativní myšlení a intuitivní rozhodování. Vyvolání pozitivního prostředí je podstatou brainstormingu, jehož cílem je diskuse o možnostech řešení problému s co nejkreativnějším přístupem zúčastněných. Naopak špatná nálada podporuje rozhodování racionální. Při tvořivé práci je racionální myšlení důležité při zaměření se na detaily a finalizaci řešení z důvodu plnění termínů. Dalším faktorem ovlivňujícím podvědomé rozhodování je názor ostatních. Necháváme se ovlivňovat názory ostatních, především v případě, když si nejsme jistí. Část svých rozhodnutí podmiňujeme reakcím okolí a chování druhých. Když nejsme přesvědčení o kvalitách daného výrobku, zajímáme se o názor ostatních, a na základě jejich vyjádření zvažujeme možnosti. Lidé přestanou hledat další možnosti, pouze pokud důvěřují svým rozhodnutím.
Intuitivní versus racionální
Denně použijeme stovky předmětů a výběr velké části z nich není možné racionálně zdůvodnit. Intuitivně se rozhodujeme především tehdy, pokud neexistuje logické opodstatnění správnosti výběru. Například o barvě se rozhodujeme jen na základě intuice a momentálních emocích, protože u veščiny nemá vplyv na jejich funkčnost. Emoce jako primární motivace lidského chování, je v podstatě impulzívním a iracionálním projevem člověka. Rozhodování na základě pocitů může byť zároveň chápáno jako problém či překážka před racionálním myšlením. Především tehdy, když na úkor uspokojení racionálních potřeb upřednostníme emocionální hledisko. Realizace i těch nejodvážnějších designérských děl se neobejde bez prověřování správnosti funkčních částí, protože nedostatečná pozornost věnovaná výrobním detailům se potom odzrcadlí na použitelnosti produktu. Faktem však je, že naše rozhodovací procesy jsou ve skutečnosti víc podvědomé, než si dokážeme připustit.
Každý člověk disponuje vlastním stylem rozhodování, který mu je přirozený a skládá se ze specifického poměru intuitivního a racionálního uvažovaní. To intuitivní se zakládá na prvním dojmu a základem jsou emoce. Racionální uvažovaní používáme, když hodnotíme produkt na základě kladů a záporů jeho funkcí a parametrů. Někteří lidé mají tendenci rozhodovat se více intuitivně a jiní racionálně. V závislosti na situaci však používají střídavě oba druhy hodnocení. Záleží na náladě, konkrétním produktu a důvode, proč zvažují jeho koupi.
Změna stylu rozhodování
Stává se, že se rozhodujeme koupit určitou věc na základě nepřirozeného stylu vlastního uvažování. V konkrétní situaci, když musíme přizpůsobit rozhodnutí jinému člověku, často narazíme na protichůdné motivy rozhodování. Jedná se o věci, předměty, které užívá několik lidí najednou, jako nábytek v domácnosti, osvětlení, spotřebiče a pod. Každý sleduje jiné kvality a je nutné najít kompromis mezi logickými důvody a estetickými preferencemi jednotlivců. Necháváme za nás rozhodovat logiku, dokonce i tehdy, když nám emoce našeptávají něco jiného. V případě, že vybíráme předmět, který chceme darovat jiné osobě, snažíme se sledovat kvality, kterých si cení. Racionální člověk přirozeně vybírá předměty, jejichž dominantou je dokonalá funkčnost. Vizuální působení podřizujeme logickým potřebám funkčnosti a užitkových vlastností. Když si však člověk, pro kterého nakupujeme, zakládá víc na vzhledu a vizuální kvalitě, budeme se snažit vybrat předmět intuitivním stylem uvažování na základě znalostí jeho charakterových črt. To znamená změnit přirozený styl rozhodování pro konkrétny účel.
Rozhodnost je předpokladem úspěšného návrhu
Zkoumání stylu rozhodování založeném na intuitivním a racionálním způsobu myšlení, je klíčem k pochopení odlišných metod používání předmětů. Změna vlastního stylu je běžnou součástí praxe produktového a interiérového designéra. Při navrhování se zaobírá nejen funkcemi a estetikou předmětu, ale také srozumitelností a jejich vizuálním působením. Klíčové a zároveň nejobtížnější ve fázi navrhování je zohlednit charakteristiku motivu rozhodování klienta. Vzhledem k tomu, že rozhodování je podvědomé, klient ani nemusí znát skutečné důvody svých rozhodnutí. A právě zde zastupuje psychologie nejdůležitější roli. Správně položenými otázkami dokážeme odhadnout, kde se naše přirozené styly rozhodování shodují a kde je na místě měnit styl podle preferenci druhé osoby. Zkušený designér zná mnoho způsobů a řešení problematiky – od výběru materiálu, povrchu a barev, až po inovativní tvar nebo návrh nove funkce. Když je nucený v dané situaci použít jiný styl, rozhodovaní je náročné nebo ho výsledek plně neuspokojí. Proto návrhy několikrát prověřuje, s odstupem času je také může zpochybnit. Váhání je pro fázi navrhování přirozené, protože otevírá neprobádané možnosti. V rozhodovací fázi, když si klient vybírá z návrhů, je však zcela nepřípustné. Když považuje všechny předložené možnosti za přijatelné, je úkolem designéra jasně se vyjádřit a vybrat nejoptimálnější variantu, která odpovídá charakteru zadavatele a konkrétnímu účelu. Dobrý designér dokáže zachovat rozhodnost i ve věcech, které neodpovídají jeho subjektivním představám. Aby docílil souladu, vystupuje jako profesionál, pokud možno nezaujatý element v rozhodovacím procesu.
Nakonec oboustranná shoda na finálním návrhu je prioritou a znamená, že se klient setkal s materiálním vyjádřením svých preferencí.
